ESTONSKO - láska na druhý pohled

Mí nejdražší,

Již druhý měsíc jsem v této nádherné zemi a věru už teď jsem si jistá, že ji nebudu opouštět s lehkým srdcem. Abyste ale nenabyli dojmu, že Tartu pouze malebnost sama jest, rozhodla jsem se Vám ukázat i další běžná místa, která nejčastěji míjím po cestě do školy, či za jinými bohulibými aktivitami.

Střed města i mé trasy do školy, nejrušnější a má nejméně oblíbená část, leč je zde pošta a naproti obchodního domu Kaubamaja (ty sloupy vlevo) bývají staří lidé prodávající květiny i za obdivuhodně chladných podmínek - netřeba dodávat, že jim nelze odolat a tak naší kuchyň stále zdobí něco "živého"

Výloha jedné obří galanterie, která má ve městě 2 pobočky - nesmírně ráda chodím kolem a určitě si odtud dovezu domů nějaký "suvenýr" na šití :)

Líbající se - dominantí kašna před radnicí na náměstí - často používaný motiv na místních pohlednicích a suvenýrech. Budova vpravo je hlavní budova Tartuské univerzity - míváme zde zkoušky se sborem. Zadní část této budovy je přistavěná k bývalému kostelu, ve kterém je tuším knihovna. Estonci vůbec neměli problém použít zbytky katolických kostelů pro něco "užitečnějšího" - svědčí o tom i obrovská gotická katedrála v parku.

Malý noční pohled na velké tartuské divadlo, kde jsem ještě nebyla, ale hodlám to napravit.

Tak a teď něco z jiného koutku - možná jse někteří zaznamenali, že v lese na jihu Estonska parta studentů architektury instalovala 3 obří dřevěné megafony, které měly zesilovat zvuk lesa a sloužit jako odpočívadlo. Nádherný koncept, za předpokladu, že trochu fouká, aby les šuměl a bylo co zesilovat. A také za předpokladu, že se sem vydáte s lidmi znalými základních pravidel chování v lese, což se bohužel nedá říct o partě erasmáků vybavené mobily, foťáky, kamerami a kdoví čím dalším. Trohu mi připadalo, že je na té instalaci nejvíce zajímá dokázání své přítomnosti na daném místě lidem na sociálních sítích. V tom kraválu, co dělali, bylo slyšet vše - jen ne les... Nicméně jsme také navštívili nedaleké městečko s jezerem (nečekaně) a s megasuper hřištěm vybaveným obří lanovitou prolizkou (poprvé jsem na něco takového lezla v sukni :D). Každopádně mi tento výlet pomohl ujasnit si, že svůj zdejší krátký čas nehodlám trávit s Erasmákama a motivovalo mě to více času věnovat mým katolickým "cool friends" (o tom možná příště).

Jelikož jsou za námi dušičky, připojuji ještě fotku z hřbitova - moc se mi líbí, že tady jsou hřbitovy v podstatě v lesích. Nepřehlédnutelných pro mě bylo pár věcí: lavičky na hrobech, mnoho pravoslavných křížů (dokonce jsem viděla i náhrobek se srpem a kladivem), ploty kolem hrobů s bílými špičkami a bombóny na několika málo hrobech - prý ruská tradice. Jelikož je tady katolická farnost opravdu malá, není problém zorganizovat putování s knězem po hřbitovech a zastavení se s modlitbou u všech hrobů lidí spjatých s farností - průvodkyní nám byla jedna paná s neskutečnou pamětí.

A na závěr ještě něco málo o škole. Celkem mě překvapilo, že je povoleno mít ve škole psa - a severští studenti se s pudlíkem nespokojí, takže při atelierových hodinách nám často dělá společnost spolužaččin německý ovčák nebo spolužákova velká hnědá obluda mně neznámé rasy. Pejsci jsou milí a přítulnější než jejich páníčkové :D. Taky je více než časté, že studenti do školy přijedou na kole (Estonci obecně tento dopravní prostředek využívají velice často i v nepříznivém počasí). Na atelieru se schyluje k realizaci návrhů a objevuji krásu 3D modelačního softwaru jménem Solidworks. Už mám taky za sebou prototyp kabelky do předmětu accessory design a připojuji náhled toho jak mohou vypadat pětiminutové kresby - jestli se mi na Lajfu smáli, že mám po třech letech figurální kresby pod postelí 60 naháčů, tak teď jsem rapidně zvýšila tempo :D

Věřím, že jsem Vám Estonsko (hlavně Tartu) zase o něco přiblížila a přeji požehnaný podzimní čas!