ESTONSKO - severské seznámení

Tere!

Jak mnozí víte, odjela jsem na Erasmus do Estonska (Tartu) a po více než měsíci už padl tolikrát dotaz typu "Jak se tam na severu máš?", že jsem se rozhodla své zážitky sepsat. Doufám, že toto je pouze první z několika článků, které zde budou sloužit k ukojení vašeho zájmu o mou osobu či zemi, v níž se nacházím ;-)

(Obrázek z cesty, Lotyšsko)

Tak tedy od začátku. Dlouho jsem koketovala s myšlenkou, že s tímto Erasmem budou spojené dvě "poprvé". Poprvé sama v zahraničí na tak dlouhou dobu a poprvé cestování nejen s hlavou v oblacích. Nakonec jsem ale zvolila autobus jako nejlevnější, nijak podstatně pomalejší cestu s neomezenou váhou zavazadel (můj 32kg těžký kufr by v letadle asi neprošel :D ). Cesta byla v pohodě až do Rigy. Skoro celou dobu jsem spala, z Varšavy byl dokonce autobus poloprázdný a nikdo vedle mě neseděl, takže jsem měla dost pohodlí. Pobaltská krajina je nádherná a trefila jsem i pěkné počasí - celou cestu bylo slunečno, obloha plná duchnovitých mraků, které vrhaly stíny na plochou krajinu. Všude, kam oko dohlédlo byly vidět jen lesy a pole, občas nějaké hospodářské budovy (vždy dřevěné) a zvířata. Lidé tu chovají mnoho krav, není tedy divu, že mezi levnější potraviny patří mléčné výrobky... Jak jsem psala, cesta byla ok až do Rigy. Tam jsem měla přestoupit na autobus do Tartu. Nicméně jsem nebyla v seznamu cestujících. Stevardka toho autobusu se nezachovala úplně podle očekávání a místo aby začala řešit můj problém, jen mě odkázala na informační centrum jejich společnosti. Tam mi slečna oznámila, že moje jízdenka byla stornována neznámo z jakého důvodu, což mě upřímně naštvalo. Nebyl ale čas to řešit - měla jsem asi 3 minuty do odjezdu toho autobusu. Tak jsem si koupila nový lístek a s tím třicetikilovým kufrem běžela jak o život, abych ten bus stihla. (Nakonec by se tak moc nestalo, nebyl to poslední autobus do Tartu v ten večer, ale to jsem tehdy nevěděla, takže si dokážete představit, jak mě to vyděsilo). Pak už byla cesta zase fajn, jen jsem se musela trochu uklidnit. Po příjezdu mě vyzvedla sestra Emanuela (představená zdejšího kláštera) a první noc jsem strávila ve velmi pěkném pokoji pro hosty, který na klášteře mají. Druhý den Mě sestry pozvaly i na oběd a večeři. Jsou moc milé, se spoustou věcí mi pomohly, hodně věcí mi půjčily nebo daly a dokonce mi půjčily starou kytaru, takže můžu vklidu prokrastinovat za libých zvuků nilonových strun...

(ZŠ v jejímž podkroví mám pokojík)

Ubytování mám v podkroví Základní katolické školy. Je to tu celkem mazec, hlavně přes den - za mými dveřmi je školní chodba a estonské děti jsou stejně neurvalé a hlučné jako ty české :D. Kuchyňka je miniaturní, ale dá se v ní vařit. Po příjezdu jsem to tu musela trochu zkulturnit - na některé věci tady dlouho nikdo nesáhl. Pro představu - už mám za sebou odmrazení lednice, drhnutí nábytku i stěn, nebo rozebírání a čištění kohoutku (je tu neuvěřitelně tvrdá voda - zlaté Brno). Můj pokojík mě svými rozměry nejdříve trochu vyděsil - je fakt malý, ale postupně jsem ho zútulnila a už se tu cítím dobře. Jako stůl mám jednu malou jednomístnou čtvercovou školní lavici, skříňku jsem trochu polepila balícím papírem a u otevřených polic jsem vytvořila pomocí papíru boční stěny. Nejlepší na mém pokojíku je obrovská postel. Sice zabírá nejvíce místa, to mi ale nevadí, když v ní trávím nejvíce času :D.

(Ohnivá show při oslavách tuším 15. výročí založení Tartu Art College)

Škola se mi moc líbí, je asi 30 minut pěšky od mého domu, takže nemusím používat městkou dopravu. Spolu se mnou je tam dalších 9 studentů ze zahraničí - jeden pár z Itálie, 2 Španělky, 3 Litevci a 2 Belgičanky (Belgičanky jsou dokonce se mnou na atelieru). Je moc fajn, že kamkoli přijdu, lidi začnou mluvit anglicky (většina Estonců mluví anglicky velmi dobře, kéž bych se jim časem alespoň přiblížila). Některé předměty jsou trochu začátečnické. To se stává, když si jako erasmák namícháte předměty podle názvu, neznámo v jakém se vyučují ročníku :D. Většina mi jich ale určitě něco přinese, už kvůli tomu, že jsem nic takového zatím neměla (animace, accessory design). Co se týče atelieru, líbí se mi, jak velký důraz je kladený na rešerši a skici (u nás se to tak rychle odbude a pak člověk spoustu času stráví 3D modelováním něčeho, co pak zahodí). Taky figurální kresbu tady mám jinou - model mění polohy po 5 minutách, což je velice rychlé, neutahané a člověk maluje i zajímavější pózy, u kterých by model 3 hodiny nevydržel.

(Jezero poblíž hotelu v Otepää, kde jsme měli soustředění s univerzitním pěveckým sborem)

Co se týče dalších aktivit, hned začátkem září jsme byli kvůli jednomu mariánskému svátku na mši v Tallinu, kde byla spousta kněží z pobaltí, dokonce i z jiných církví. Poznala jsem tu jednoho Čecha (právník, zpěvák, varhaník), co je tady taky na Erasmu, pak jednu Polku a 2 kluky Estonce. Vypadá to, že bychom mohli být dobrá banda. Ten jeden Estonec (Arno) je luterán (největší křesťanská církev v Estonsku), varhaník a taky člen pěveckého sboru, takže nás pozval na 2 koncerty u nich ve farnosti, které byly naprosto úžasné. Pak jsem taky byla na klavírním koncertu Arvo Pärt (asi nejznámější estonský skladatel) - bylo to i se scénickým tancem, 2 muži a 1 žena => ještě teď se mi tají dech :). Pak jsem se přidala do univerzitního pěveckého sboru a byla s ním na soustředění v Otepää. Tady jsem taky poznala spoustu milých lidí. Je to ale mazec - zpívám druhý soprán, takže se pohybuji ve výškách dříve nepoznaných :D. Ale je to to, co mě tady nejvíce naplňuje. Myslím, že estonská hudba dokáže Estonsko nejlépe popsat. Jeho náladu, tesknost, uzavřenost (přesto vnitřní bohatost) lidí, duchovnost, neuvěřitelně rychle měnivé počasí, chlad...

Tady pár odkazů na písně, co zpíváme

Arvo Pärt: The Beatitudes
Pärt Uusberg: Jumalaga!
Pärt Uusberg: Ohtu ilu

více prací Pärta Uusberga

moje nejoblíbenější skladba Arva Pärta: Stabat Mater

(Katolický kostelík v Tartu)

Závěrem něco málo k Estonsku jako takovému. Je to malá země (asi 1,3 mil. obyvatel), velmi hudební národ, celkem uzavření lidi (definovala bych to asi jako Ostraváci + 1300 km na sever :D), slunce trochu níž položené, než jsem zvyklí, nekonečná placka (není divu, že národním zimním sportem jsou běžky), velice rychle se měnící počasí (byla jsem kvůli tomu nucena pořídit si gumáky :D) a nádherné lesy a architektura. Nejvíce jsem si zamilovala dřevěné domy, i když jsou hlavně ve starších částech města. Estonština je velmi těžký jazyk, hlavně kvůli zvukům, které nepoužíváme. A katolická farnost je tu mírně řečeno miniaturní. To je asi vše (snad jen, že je tady o hodinku více a pivo je asi třikrát dražší a třikrát méně chutné než u nás).

(Jedna z mnoha dřevěných uliček v Tartu, občas jsou domy "vylepšeny" nevkusnými plastovými okny)

(Můj asi nejoblíbenější dům v Tartu, je blízko místa kdy bydlím a každý den ho míjím po cestě do školy)

Snad jste si tedy mohli vytvořit alespoň malou představu, jaké to tady je. Samozřejmě návštěvou byste si představu mohli zhmotnit, Verunka by se nezlobila :P. Přeji všem, kdo se dočetli až sem, Boží požehnání a vedení Duchem Svatým. Jsem s Vámi v myšlenkách i modlitbách,

Vaše Veronika

(Tato ikona visí ve škole, kde bydlím :), Marja se u Estonců těší velké oblibě)

Ole tervitatud (Zdrávas Maria v estonštině)

Ole tervitatud, Maarja, täis armu,
Issand on sinuga;
õnnistatud oled sa naiste seas
ja õnnistatud on sinu ihu vili Jeesus.
Püha Maarja, Jumala ema,
palu meie patuste eest nüüd ja meie surma tunnil.
Aamen.